autor Jitka Jarošová
10. srpna 2021 | 14:45
Česká republika se může pochlubit mnoha přírodními poklady, ale nově také lokalitou zapsanou na seznam UNESCO. Jde o Jizerskohorské bučiny, které se staly první českou přírodní památkou zapsanou na Seznam světového dědictví. Bučiny patří nejenom mezi největší chráněná území v Jizerských horách, ale také mezi několik největších Národních přírodních rezervací v ČR.
Úctyhodná rozloha
Jizerskohorské bučiny zabírají plochu zhruba sedmadvaceti kilometrů čtverečních na severním úbočí Jizerských hor od Oldřichova v Hájích po Lázně Libverda. Rezervace je tedy jedna z největších v celé republice.
Území je pozoruhodné smíšenými a bukovými lesy s unikátní geomorfologií. Typické jsou nejen buky, ale i strmé svahy, skalnaté výběžky a vyhlídky. Nejcennější vnitřní část má zhruba deset kilometrů čtverečních a kolem je ochranné, zhruba sedmnáctikilometrové pásmo. Jde o jednu z nejzachovalejších a přírodně nejcennějších částí v CHKO Jizerské hory.
Vznik rezervace
Rezervace vznikla v roce 1999 spojením sedmi bučinných rezervací - Špičák, Stržový vrch, Poledník, Štolpichy, Frýdlantské cimbuří, Paličník a Tišina. Předmětem ochrany je především zachovalý lesní podrost bez zásahů člověka.
Dochovaly se tu jedny z největších přírodě blízkých lesů s převahou bučin v Čechách. Na stezce procházející rezervací je i řada zajímavých skalních útvarů.
Rozdělení rezervace
Rezervace je rozdělena na několik oblastí. Území okolo Oldřichovského Špičáku, což je 724 m n. m. vysoký vrchol s vyhlídkou, který dominuje západní části Jizerských hor nad Oldřichovem v Hájích. Ze skal se zde nalézá například Důlní skála, Hřib, Skalní brána nebo Temná věž. Oblastí prochází zeleně značená Hřebenovka.
Druhou oblast tvoří okolí stezky Oldřichovské bučiny v Jizerských horách nad Oldřichovem v Hájích. Tu lemuje spousta zajímavých skalních útvarů. Mezi všemi dominuje zajímavý skalní útvar, připomínající hlavu gorily. Kromě tváře lidoopa nabízí stezka také další zajímavosti, třeba dřevěné lůžko s rourou, kde mohou turisté naslouchat zvukům lesa. Další zajímavostí je maketa dutiny stromu s modely hnízd ptáků, kde se můžete seznámit s tím, jak někteří lesní ptáci žijí.
Třetí oblastí Jizerskohorských bučin je široké okolí Svinského čela (781 m) mezi Ferdinandovem u Hejnic a Poledníkem a Krásnou Máří na opačné straně. Oblastí prochází několik velmi zajímavých cest.
Čtvrtá oblast je okolo Černého potoka. Nacházejí se zde velmi známé skalní útvary: Polední kameny, Frýdlantské cimbuří či vyhlídka Hajní kostel. Vedou tudy turistické trasy: žlutá od Smědavské hory a zeleně značená Kozí stezka ze Sedla Holubníku do Bílého Potoka.
Pátá oblast je menší území v okolí hory Paličník (944 m) a šestou oblastí je území kolem hory Tišina (873 m).
Nepřístupný terén zabránil pokácení buků
Oblast ještě v osmdesátých a devadesátých letech bojovala s imisemi i činností člověka. V přístupnějších částech území můžeme nalézt zbytky smrkových lesů, ale v náročném a těžce přístupném terénu lidé souboj s bukovými porosty nakonec naštěstí prohráli. A buků je zde skutečně mnoho, přes devadesát procent. Díky velmi strmým svahům zde prostě člověk není schopen kvalitní bukové dřevo těžit. A tak zůstal tento unikátní les zachován a pro svou unikátnost byl nakonec zapsán mezi světové přírodní dědictví.
Unikátní území máme i v České republice
Jizerskohorské bučiny se staly součástí dědictví celého lidstva
