autor Jitka Jarošová
14. listopadu 2022 | 05:01
Možná budete překvapeni, ale na našem kontinentu je záhadných míst víc než dost. Na některá by dokonce slabší povahy měly problém vstoupit. Vybrali jsme pro vás pětici z nich. Pojďme se podívat na místa, nad kterými zůstává rozum stát.
Nerezavějící sloup v Dillí
Pochází z období 4. až 5. století a v Kutubově minaretu v Dillí jej nechal vztyčit pravděpodobně král Čandragupta II. nebo jeho syn Kumáragupta I. Podivuhodný kovový sloup je vysoký 7,2 metrů, průměr má 50 centimetrů a krom toho, že není úplně jasné, jak mohl být ve své době vyroben, vědci, archeologové, mineralogové i amatéři řeší také otázku, proč jeho povrch vůbec nepodléhá korozi.
Vysvětlení je hned několik. Buď za to může horké a suché klima, které zapříčiňuje, že se na jeho teplém povrchu prakticky nesráží vlhkost, druhým vysvětlením je fakt, že při tavení nebyl použit vápenec, jenž z železa odstraňuje fosfor. Dalším vysvětlením je, že jeho povrch je tvořený tenkým povlakem amorfního materiálu misawit. Ať tak či tak, sloup prostě po celá staletí rzi odolává.
Město mrtvých v Ossetii
Město mrtvých se nachází poblíž vesnice Dargavs nedaleko hranic s Gruzií. Na první pohled vypadá vesnička s malými bílými domečky poklidně až malebně. Přistoupíte-li však blíž, zjistíte, že se nejedná o malebné domky, ale hrobky, kde můžete spatřit kostry dávno zemřelých obyvatel.
V místě se takto poněkud netradičně pohřbívalo přibližně od 14. do 18. století a některé ostatky jsou natolik dobře mumifikované, že kosti stále obepíná maso. U nebožtíků se tak dochovalo rovněž oblečení z různých historických epoch, stejně jako osobní předměty či dárky, které jim blízcí přibalovali na cestu do nebe.
Město mrtvých obestírá řada tajemství, archeologických teorií i legend. Badatelé tam například našli rakve ve tvaru lodí, přičemž blízkým okolím neprotéká žádná splavná řeka. Podle jedné z teorií vesničané věřili, že mezi naším a oním světem existuje říční proud, který je nutné překonat. A tak některé kostry mají dodnes v rukou vesla. To, zda se drazí zesnulí skutečně dostali do nebe, si pozůstalí ověřovali vhazováním mincí do vyschlé studně. Pokud při dopadu hlasitě cinkla, byla cesta neboštíka do nebe úspěšná.
Tajemství inckého města Machu Picchu
Jedna z nejznámějších památek světa přitahuje nebývalé množství turistů a není se čemu divit. Prožít východ slunce nad inckým skalním městem situovaným v téměř dvou a půl tisících metrech nad mořem je nepopsatelný zážitek. Jaký účel celé město mělo?
Existují teorie, že se jednalo o ženský klášter, což by dokazoval nález 150 ženských koster z celkových 173 koster v oblasti. Podle jiných se jednalo o obrannou pevnost. Sympaticky se jeví také teorie, že se jednalo o duchovní centrum v posvátné a uctívané krajině. A proč bylo Maccu Picchu tak brzy opuštěno? Vědci se dnes přiklánějí k tomu, že Inkové místo sami opustili z nějakého neznámého důvodu, možná nabyli dojmu, že si je bohové na daném místě prostě nepřejí.
Slavné skalní město Petra
Pozornost si zaslouží i skalní město Petra v Jordánsku, které vzniklo ve výjimečně krytém místě, kde se setkávají tři údolí. Původně sloužilo jako pohřebiště, později se stalo hlavním městem království Nabatejců. Nejživější bylo v období 62 př. n. l., kdy poskytovalo útočiště více než třem tisícům lidí. Po dvou ničivých zemětřeseních pak byla Petra v 6. st. n. l. opuštěna a pomalu na ní svět zapomněl. Jako první Evropan sem pak vkročil až v roce 1812 Švýcar Johann Ludwig Burckhardt přestrojený za Araba.
Zdroj: visitpetra.jo, maccupicchu.gob.pe