autor Jitka Jarošová
06. června 2019 | 10:41
V roce 1987 byla veřejnosti zpřístupněna památka, která nemá ve světě obdoby. Baziliková cisterna neboli turecky Yerebatan Sarnıcı je jednou z nejpodivuhodnějších památek v tureckém Istanbulu. Tato ohromná podzemní vodní nádrž byla vybudována v 6. století a je jedním z nevšedních děl byzantských stavitelů.
Císařova nádrž
Historie této unikátní stavby sahá do roku 532. Za vlády byzantského císaře Justiniána I. byla cisterna uvedena do provozu. Jejím hlavním úkolem bylo zásobovat vodou císařský palác. Uvnitř byzantských hradeb bylo totiž vody nedostatek a po mnoho let bylo nutné ji přivádět Valensovým akvaduktem. Ten sbíral vodu z řek a pramenů v Bělehradském lesíku, který je vzdálen 25 kilometrů severně od Istanbulu.
V dobách válek a obléhání města však nepřátelé ničili potrubí, případně vodu přiváděnou akvaduktem trávili. Právě to byl důvod, proč se začalo se stavbou vodních nádrží, tedy cisteren, v nichž se voda shromažďovala. Cisterny se tak staly podzemními zásobárnami pitné vody a voda z nich sloužila jak císařským palácům, tak i okolním obytným domům.
Objevené tajemství
Poté, co Osmané dobyli Istanbul, upadla cisterna Yerebatan v zapomnění. Nikdo z dobyvatelů o ní neměl ani tušení. Znovu objevena byla až poté, co Osmané zjistili, že lidé v suterénech svých domů spouštějí do otvorů kýble a vytahují je plné vody. Někdy se dokonce stávalo, že kromě vody vytáhli ještě bonus v podobě ryb.
Nádrž obdivuhodných rozměrů
V 19. století se cisterna dočkala rozsáhlé rekonstrukce a 9. září roku 1987 byla otevřena pro veřejnost. V současnosti jsou návštěvníkům přístupné asi dvě třetiny celé stavby, zbytek byl v 19. století zazděn. Na dně Bazilikové cisterny je stále asi půl metru vody, v níž plavou okrasné ryby a tak se návštěvníci při prohlídkách pohybují na vyvýšených můstcích. Každého, kdo do cisterny vstoupí, jistě zaujme ohromující až magické ticho. Tajuplnou atmosféru místa pak umocňuje neustálé kapání vody a také reflektory, které osvětlují jednotlivé sloupy.
Návštěva tajemného podzemí
Vstupem do podivuhodného podzemí je malý nenápadný domeček. Návštěvník schází dolů po schodech, kde se před ním otevře ohromný podzemní sál s řadami sloupů, které jsou z části ponořeny ve vodě. Strop nádrže, který je 65 metrů široký a 143 metrů dlouhý, podpírá 336 sloupů ve 12 řadách. Vzdálenost mezi jednotlivými sloupy je 4,9 metru a výška každého sloupu 8 metrů.
Právě tyto sloupy umocňují atmosféru skvostného paláce. Když se podíváte do vody, její hladina se jemně vlní a odráží lesklé šupiny velkých ryb. Místy můžete zahlédnout mince od turistů, kteří při jejich házení do vody v duchu vyslovovali tajná přání.
Objem nádrže je 80 000 metrů krychlových vody.
Brečící sloup
Sloupy jsou většinou korintského stylu. Jeden je však jiný. Stojí sám a je zbarvený do zelena, přičemž jeho povrch zdobí menší kruhy. Pokud se ho dotknete, zjistíte, že je vlhký, i proto je přezdíván Brečící sloup. Říká se, že na výstavbě cisterny pracovalo sedm tisíc otroků. Mnoho z nich se nedožilo dokončení a pod tíhou těžké práce zemřelo. To, co stéká po tomto sloupu, jsou údajně slzy upracovaných otroků.
Kde památku najdeme?
Bazilikovou cisternu najdete v centru Istanbulu, ve čtvrti Sultanahmed, přímo naproti jednomu z nejslavnějších tureckých chrámů Hagia Sofia. Na první pohled jde o poměrně nenápadnou budovu, která však ve svém podzemí ukrývá opravdový poklad. Otevřená je denně od devíti do půl šesté. Vstupné pro cizince je 20 tureckých lir (cca 3 eura). Pokud plánujete návštěvu Istanbulu, nezapomeňte si připsat na váš seznam i cisternu. Budete uneseni její atmosférou a tajemností. Určitě stojí za to projít se mezi vysokými sloupy a nadechnout dávné historie.
V roce 1987 byla veřejnosti zpřístupněna památka, která nemá ve světě obdoby
Návštěva podzemí stojí skutečně za to
