autor Pavel Přeučil
21. března 2019 | 08:58
Velká část trasy sice také vede po dálnicích, ale pokud si rozložíte celou trasu například na dva nebo tři dny, přijedete do cíle odpočatí, a navíc se zážitky z vysokohorských silnic, na které se nezapomíná. Poprvé jsem tuto trasu jel kdysi ještě ve staré škodovce 105 a díky zkušenostem s tímto autem sebou neustále vezl kanystry naplněné vodou, což se vyplatilo v nekonečných stoupáních, kdy jsme každou chvíli vařili. Poté jsme různé trasy na jih přes alpské průsmyky absolvovali ještě několikrát, už v autě, které tamější stoupání zdolávalo hravě a tyhle zážitky byly hlavně pro děti daleko zajímavější než následující pobyt u moře.
Trasa jen o pár kilometrů delší
Ta nejrychlejší cesta do severní Itálie a Benátek a letovisek jako Caorle, Lido di Jesolo nebo Bibione, vede přes rakouský Villach, měří necelých 800 kilometru a ujedete ji, pokud není ucpaná, za nějakých 8 hodin. Na chorvatské pobřeží se zase jede nejkratší trasou přes Graz, Maribor a Záhřeb. Zkuste si ale cestu skutečně užít, zapomeňte na dálnice a vydejte se, zejména pokud cestujete s dětmi, přes alpské průsmyky.
Cesta se zastávkami, přenocováním a poznáváním nádherných alpských scenérií je už sama o sobě zážitkem. Jednou z tras na severoitalské pobřeží, kterou mohu vřele doporučit, vede přes rakouský Grossglockner. Měří například z Prahy 837 kilometrů a je tedy jen o pár kilometrů delší než cesta jen po dálnicích. Pozor ale na roční období, od listopadu do května se vysokohorská cesta uzavírá.
Prvním cílem je Berchtesgaden
První etapa cesty vás povede přes České Budějovice, Linec a Salzburg do Berchtesgadenu. Měří 400 kilometrů a urazíte ji za necelých 5 hodin. Berchtesgaden je kouzelné alpské městečko nedaleko jezera Königsee a vyjedete-li ráno, budete v cíli ještě před polednem. Tady pak můžete navštívit nedaleké solné doly, nebo se vydat na prohlídku Kehlsteinhausu, pověstného Orlího hnízda Adolfa Hitlera. Večer se pak můžete ubytovat v některém z mnoha penzionů nebo horských chat či statků.
Vzhůru na Grossglockner
Druhý den vás povede cesta přes horské středisko Bischofshofen, údolím Pongau mezi horskými štíty až do Ferleitenu, kde je mýtná brána, značící začátek vysokohorské silnice Grossglockner Hochalpenstrasse. Mýtné se zde platí za auto 36 eur a za motorku 26 eur. Pak už vás čekají desítky serpentin až k odbočce z hlavní silnice, vedoucí k nejvyššímu bodu trasy na Edelweissspitze.
Tady ve výšce 2571 m se nachází i horská chata Edelweisshütte, s nádhernými výhledy na 37 třítisícovek a 19 ledovců Vysokých Taur. Mohu vám zaručit, že na toto úžasné panorama jen tak nezapomenete. Až se nabažíte pohledů na alpské velikány, vrátíte se zpět na hlavní silnici, po které budete pokračovat dále po Hochalpenstrasse, tunelem Hochtor do městečka Heiligenblut, které vás už zdaleka vítá štíhlou věží kostela. V tomto městečku, ponořeném v údolí mezi alpskými velikány, nebo v jeho okolí si můžete zajistit další nocleh. Trasa měří necelých 140 kilometrů.
Desítkami serpentin k moři
Z Heiligenblutu vám zbývá posledních 200 kilometrů, které ujedete asi za tři hodinky k moři. Jako řidiči se cestou určitě nudit nebudete, čekají vás vysokohorské silnice, plné serpentin a nádherných odpočivadel s panoramatickými výhledy. První ze soustavy serpentin se nachází kousek za Oberdrauburgem a nese název Gailbergstrasse. Na další pak narazíte hned za italskou hranicí, kde musíte projet velkou sérií zatáček. Pak už vás čeká jen dlouhé klesání do údolí a u Amara se napojíte na dálnici A23, vedoucí přes Udine až do přímořských letovisek na pobřeží Jadranu.
Moderní, prosklená rozhledna na úbočí Grossglockneru
Na vrcholek trasy pod Grossglocknerem vás dovede silnice s desítkami serpentin
