autor Ema Maxová
14. září 2018 | 11:56
Na cestování jsme se rozhodli otestovat auto, které zdolá každý terén. A pojistili jsme auto i sebe. To je asi základní věc, na kterou není radno před cestou do zahraničí zapomínat. V základním vybavení na cestu nechyběla tištěná mapa, protože navigace může mít chvilky, kdy prostě neví. Anebo neumí naplánovat opravdu tu nejlepší cestu.
Přibalili jsme i baterku, deky, plynovou bombu s vařičem, něco málo k jídlu a pití do auta. A taky pár drobných, protože na německých benzínkách jsou záchody většinou placené (0,70 euro). Věděli jsme, že se chceme dostat do Španělska a cestou se zastavit na některé francouzské pískovně a omrknout oceán. Tenhle hrubý nástin nám pro začátek stačil.
Pohodlí na prvním místě
Na cestu jsme zvolili Kia Sportage (SUV). Do základní výbavy si nezapomeňte pořídit i velký plastový barel s výpustí, vodu pak můžete zdarma dotankovat na každé čerpací stanici po Evropě. Pochopitelně většinou pitnou, je to však třeba pokaždé kontrolovat. Menší pumpy, zvlášť ve Španělsku, mohou mít jen vodu užitkovou. Voda se bude hodit nejen na pití nebo vaření, ale i na mytí – ne vždy se dostanete ke sprše.
Jsou-li vaše děti povinny být připoutány v autosedačce, vezměte jim nějaký pohodlný polštářek. Cestou jsem si říkala, kdy už konečně nějaký výrobce autosedaček pochopí, že sezení na plastu potaženém látkou, není zrovna pohodlné. Desetiletá dcera už naštěstí dosáhla potřebné výšky i váhové kategorie, kdy žádný takový záchytný systém již nepotřebuje. Sedmiletý syn se tomu však ještě nevyhnul, takže si nastavil měkkou vystýlku sezení tak, aby mu bylo dobře. Vzali jsme plyšáky, transforméry (robot, co se přeskládá na auto – prý to teď ohromně mezi dětmi letí), pastelky a mobil, ve kterém jsou hry. Rozhodli jsme se přejíždět jen ve dne, a v noci spát.
A kdy už tam budeme?
Klasickou otázku, kterou pokládá snad každý mladý cestovatel v autě, jsme slyšeli za celou dobu jen dvakrát. Poprvé to bylo hned na začátku cesty, tudíž jsme si vysvětlili, že v cíli cesty budeme za 12 dní – doma. A podruhé to bylo na německé dálnici cestou domů, kdy jsme už byli opravdu unavení. Celých 12 dní v autě jsme však strávili v naprostém pohodlí a bezpečí. Kia Sportage má dostatek prostoru nejen vepředu, ale i vzadu. Což jistě ocení osoby nad 175 centimetrů. S mužem jsme oba vysocí a sehnat auto, které by pro nás bylo dostatečně prostorné, je umění. Sportage to splnila. Sedačky jsou navíc polohovatelné a dá se na nich i spát. Což jsem si první noc vyzkoušela i já, kdy jsem se nedostatečně oblékla a k ránu mi byla venku zima.
Bez drahých dálničních poplatků
První noc jsme strávili blízko pískovny u francouzského Colmar, kde je spousta možností ke koupání. Nevím, jak to Francouzi dělají, ale jejich pískovny jsou nesrovnatelné s těmi našimi. Voda je průzračná jako v moři, jen není slaná. Záchody i zázemí jsou samozřejmostí téměř všude, i na těch neplacených. Od pískovny jsme vyrazili dál po trase směrem k Bordeaux.
Vše jsme zvládli mimo placené dálnice, které jsou ve Francii vcelku drahé. Přitom podél dálnic vedou neplacené cesty špičkové kvality. Náš den probíhal tak, že jsme ráno vstávali po osmé hodině, nasnídali se, sbalili stan a vyrazili na cestu. Přes den jsme poznávali, koupali se a užívali si míst, kde jsme nikdy předtím nebyli. Odpoledne kolem páté hodiny jsme se opět posunuli autem k místu, kde jsme chtěli přespat a nejpozději v devět hodin jsme rozkládali stan. S desátou hodinou jsme většinou už usínali. Vyjma předposlední noci, kdy jsme se snažili jet co nejdéle a pak jsme usnuli pod širákem na francouzské vinici.
Kde rozložit stan
Hledání místa k přespání nebylo vždy jednoduché. Poohlíželi jsme se vždy po louce nebo posekaném poli, kde bychom se schovali a zakotvili. Četli jsme spoustu návodů a tipů na divoké kempování neboli „wild camping“. To je sice ve většině zemí zakázané. Na druhou stranu, pokud nic nezničíte a na místě po sobě vše uklidíte, není důvod, abyste tu jednu noc nemohli přespat. V jednom případě si nás hlídal i (nejspíš) majitel pole, u kterého jsme stanovali. Odjeli jsme ráno v pohodě a bez problémů. Méně příjemné pak bylo setkání s divokým prasetem (ale bálo se víc ono nás, než my jeho) a komáry či kousavými muškami. Ty nám daly opravdu zabrat. Ve Španělsku to bylo úplná invaze. A protože Španělé neholdují repelentům, buďte vybaveni z domova.
Kolik nás cesta stála
Za dvanáct dní cesty jsme ujeli rovných 5 tisíc kilometrů. Průměrná spotřeba byla 7 litrů na 100 kilometrů, což je na SUV a podmínky, ve kterých jsme se pohybovali, velmi slušné. Dostali jsme se do míst, kam bychom s cestovní kanceláří neměli šanci. Byli jsme mimo turistická místa, projeli jsme se kolem polí v Provence, autem parkovali těsně u nádherných pláží s minimem lidí a okoukli jsme i některé španělské zříceniny hradů.
Benzín nás vyšel v přepočtu na 15 tisíc korun. Přičemž nejdražší je v Německu a Francii, kde se pohybuje okolo 1,6 euro za litr. Naopak ve Španělsku natankujete bez problémů za 1,2 euro a budete-li mít štěstí, narazíte i na pumpu, kde litr vyjde 1,1 euro. Tedy levněji, než u nás. Co se týče nákupů jídla, bez problémů nakoupíte všude za podobné ceny jako u nás. Ovšem pozor – zatímco ve Francii najdete kvalitu, o Španělsku se to rozhodně říci nedá – podobně jako u nás – všude umělá sladidla, náhražky a párky bez masa. Ve Francii se vám nic takového nestane.
Bezpečnost na prvním místě
Věděli jsme, že domů se musíme vrátit v určitý den, takže jsme potřebovali jet i přes noc. V řízení jsme se střídali. Přesto přišly okamžiky, kdy se únava objevila. Procvičení a studený vzduch na chvíli pomůžou, ale lepší je zastavit a na chvíli se prospat. Přesto musím udělit velkou jedničku námi testovanému autu. Umí vás udržet v jízdním pruhu i varovat, pokud byste měli vyjet. Dokáže předvídat všechny překážky na cestě či nerovnosti v terénu. A dokonce umí sám zaparkovat podélně mezi dvě auta. Pokud trávíte za volantem delší časový úsek, jsou to všechno velmi užiteční pomocníci.
Španělské hory vás naprosto okouzlí, dejte však pozor na silnicích na volně se pohybující zvěř
Kia Sportage SUV si poradila s jakýmkoliv terénem - dostali jsme se na místa, kde by běžné auto nemělo šanci
