Styl & Kultura

Místo, kde na vás dýchne socialistická minulost. Připomíná vám to něco?

Německá klasika, na kterou nedají mnozí dopustit / Shutterstock
Zdalipak si ještě někdo vzpomene na Deutsche Demokratische Republik, tedy DDR, která existovala v letech 1949 až 1990? Berlín byl tehdy jednou z nejdostupnějších metropolí a určitou výkladní skříní východního bloku. Na to, jak se tehdy nejen v Berlíně žilo si můžete zavzpomínat v muzeu DDR.
Reklama
Reklama

autor  Pavel Přeučil

04. listopadu 2018   |   17:44

DDR nebo po našem NDR byla jedna z nejoblíbenějších dovolenkových destinací za bývalého režimu, zejména její přímořské oblasti u Baltického moře. To bylo sice permanentně studené, ale zároveň nejbližší, a navíc mimo bulharských a rumunských pláží jednou z mála destinací, které byly pro naše občany dostupné. Stejně tak se jezdilo i do Berlína, zejména za nákupy, protože i u nás tehdy představovalo tzv. dederonské zboží vrchol elegance a kvality.

V muzeu nechybí vtip a nadsázka

Muzeum, které je považováno za nejvíce interaktivní muzeum na světě, se nachází na břehu řeky Sprévy, v místech, kde se Unter den Linden mění na Karl-Liebknecht Strasse, tedy nedaleko Alexanderplatz, a nabízí fascinující pohled na každodenní život ve východním Německu.

Duch muzea výstižně popisuje kdysi velmi ve východním Německu populární vtip. Erich Honecker, prezident Německé demokratické republiky diskutuje o koníčcích s hlavou obávané tajné policie Stasi Erichem Mielkem a říká. „Já sbírám všechny vtipy, které se o mně vyprávějí". Na to mu Mielke odpoví: „No vidíte, máme téměř stejného koníčka. Já zase sbírám všechny, kdo o vás tyhle vtipy vyprávějí“.

Interaktivita na každém kroku

Při prohlídce muzea vás nejvíce zaujme jeho interaktivita. S více než 200 000 artefakty vtáhne návštěvníka do tajného světa za berlínskou zdí. Všechno si můžete zapnout, na všechno sáhnout a vyzkoušet. Funkční televize v modelovém obývacím pokoji z průměrného východoněmeckého bytu, vysílá státní propagandistické pořady, vyrobené mediálním gigantem Deutscher Fernsehfunk.

Na všechno si můžete sáhnout, všechno si můžete zapnout a ono to funguje

Zvednete telefon a uslyšíte tiché cvaknutí, které naznačuje, že bylo právě zahájeno nahrávání vaší konverzace. Z rádia vám zaznívají skladby kapel jako Puhdys, nebo Karat, které měly suplovat západní muziku. Otevřete skříň a v ní se nacházejí tehdy nejmódnější hity z katalogu Dederon, vyrobené z umělých a pěkně lesklých vláken.

Klobásy made in DDR

Během prohlídky nemůžete minout i výstavku úspěchů tehdejší NDR, poznamenanou úpornou snahou nahradit všechno to odporné západní zboží vlastními výrobky. Tu symbolizuje například podivný hybrid klobásy a kečupu, z čehož vznikla směs na přípravu originálních „východoněmeckých“ klobás, které měly nahradit nenáviděný bavorský bratwurst. Výrobek dostal název Ketwurst a vyvinuli jej slavnostně v roce 1978 v Gastronomickém racionalizačním a výzkumném středisku. Ochutnat tady můžete i náhražku zakázané americké Coca-coly, tedy Vita-Colu s příchutí citronu.

Něco pro milovníky Trabantů

Jedním z nejznámějších a všudypřítomných symbolů východního Německa byl automobil Trabant. V muzeu je mu věnována celá jedna expozice a ani tady si její autoři nedali ujít možnost využít interaktivitu. V expozici můžete usednout do skutečného Trabanta, tedy vlastně jeho dokonalého simulátoru, nastartovat a projíždět se virtuálním, simulovaným sídlištěm tehdejšího východního Berlína.

Pohled do panelákového bytu

V roce 2016 bylo muzeum zcela renovováno a nyní zahrnuje kompletní repliku východoněmeckého bytu, s ložnicemi, kuchyní a kuchyňskými spotřebiči, funkční televizí, rádiem a výtahem, který vás dopraví do tohoto typického panelákového bytu. Jeden čas se proti existenci muzea zvedla i vlna odporu z nejrůznějších pokrokových organizací s tím, že onu komunistickou éru příliš zlehčuje a neukazuje tvrdý policejní režim, systém udavačství a podřízenost Sovětskému svazu.

Muzeum se totiž stalo pro mnohé starší východní Němce jakousi nostalgickou vzpomínkou na ty „krásné doby“, kdy nebyla nezaměstnanost, všichni měli byt, neexistovala chudoba a každý pracující měl nárok na placenou nudistickou dovolenou na Baltu. Tahle nostalgie má dokonce svůj vlastní termín, a je označována jako Ostalgie.

Temné období dějin

Po oněch protestech řady organizací a spolků bylo muzeum doplněno o expozici, která nyní ukazuje, jak rozsáhlé bylo odposlouchávání Stasi, jak fungovaly věznice tajné policie nebo jak státem organizovaný sport zneužíval anabolických steroidů v různých atletických programech.

Muzeum DDR dnes poskytuje ucelený pohled do každodenního života v sovětském satelitním státu, který byl izolován od vnějšího světa více než padesát let. Muzeum dnes patří mezi ta, která jsou v Berlíně nejvíce navštěvována i zahraničními návštěvníky a už dvakrát bylo nominováno na prestižní evropskou cenu Museum of the Year.

Za vstupné zaplatíte 8,50 eur, pokud koupíte vstupenku přes internet 5,50 eur

Další zajímavé články
Reklama