Pobyt

Přátelská Gruzie: Země nedotčená turisty, která nabízí přírodní i kulturní klenoty, které jinde neuvidíte

V Gruzii se snoubí historie s nádhernou přírodou Kavkazu / Depositphotos
Gruzie je pro mnohé Čechy stále jakousi exotickou zemí. V nabídkách cestovních kanceláří se obvykle neobjevuje, a to je škoda. Tato země nabízí pro každého něco. Hory, moře, města, příjemné lidi, vše na jednom místě. Své zkušenosti tak mají většinou jen lidé, kteří míří na Kavkaz nebo sem přijedou pracovně. Jako Češi jsme Gruzíncům sympatičtí hlavně tím, jak jsme se dokázali v listopadu 1989 zbavit komunistů. Připomíná jim to jejich vlastní boj za samostatnost.
Reklama
Reklama

autor  Miroslav Pospíšil

15. února 2019   |   11:37

Nejstarší gruzínské státy vznikly již ve starověku. V 6. století před naším letopočtem to byla Kolchida a ve 3. stol. př. l. Iberie. Křesťanství přijali místní lidé v období 4. až 6. století našeho letopočtu. Horskou zemi s přístupem k moři si vždy chtěl někdo podmanit – Římané, Peršané, Arabové. Každý dobyvatel se však setkal s odporem.

Největší rozvoj Gruzie nastal na přelomu 12. a 13. století, kdy se země zbavila závislosti na Turecku a Persii (dnešní Írán). Na počátku 19. století přišli Rusové, ale v roce 1918 byla vyhlášena nezávislá Gruzínská republika, kterou uznali dokonce i ruští bolševici. Ne však na dlouho. Již v roce 1921 se Gruzie stává na dlouhá léta součástí tehdejšího Sovětského svazu. Komunistické područí skončilo v dubnu 1991 vyhlášením nezávislosti na Ruské federaci.

Chudý, ale přívětivý venkov

Gruzínský venkov je jiný, než na jaký jste zvyklí u nás, a i na místní poměry je to jiný svět ve srovnání s městy. Vesničky často leží na úpatí kavkazských hor a tato skutečnost ovlivňuje život místních lidí. Takovou typickou horskou vsí je například Kazbegi. Své jméno získala po gruzínském spisovateli Alexandru Michajloviči Kazbegim, který se zde narodil a v jehož rodném domě je muzeum.

Muzeum alpinismu

Další muzeum je zasvěceno alpinismu. Zchátralá budova, kolem které volně chodí krávy a vepři se na první pohled vymyká evropskému chápání slova muzeum. Interiér už ale nabízí zajímavou podívanou. Na stěnách je mnoho fotografií, vlaječek, konopná lana, cepíny. K vidění je klasický gruzínský kroj, který patřil jednomu z prvních alpinistů – J. Kazikašvilimu, po němž je muzeum pojmenováno.

V horské zemi jakou je Gruzie, je alpinismus velmi oblíbeným sportem

Podle výkladu starého pána, který měl očividnou radost, že sem někdo přišel, byli první lidé na Kazbeku (místní nejvyšší hora – 5033 m n. m.) v roce 1899, a to Angličané. První místní lidé se tam dostali až v roce 1923. Ve vesnici dále najdete něco jako obchodní dům, cukrárnu, pekárnu, bazar, lázně a památník obětem II. světové války. Skoro všechny nápisy jsou v gruzínštině, která má své specifické písmo a s azbukou nemá nic společného. Bez problému se však domluvíte rusky.

Mlýn poháněný minerálkou

Při dalším putování narazíte více v horách na další vesničku. Poslední výspu aspoň nějaké civilizace před štíty Kavkazu. V celé vesnici není vlastně nic, ani obchod. Jednu zvláštnost však přece jen má. Prakticky celá leží na minerálce, která zde teče proudem, ba co víc, vytváří menší říčky po celých horách. Jste ve výšce 2200 metrů nad mořem a připadáte si jako v pohádce – stačí se ohnout, nabrat a můžete rovnou pít. Pokud jste ještě neviděli mlýn poháněný minerálkou, tak tady ho uvidíte.

Koupání v bublinkách

Kousek za vsí je poměrně hluboká tůň, plná minerálky. Jak je hluboká se neví, ještě ji nikdo nezkusil změřit. Na hladině se objevují gejzíry bublinek. Jsou způsobeny spodními proudy. Voda je dost studená na koupání, ale jak často si můžete zaplavat v minerálce? Kdyby se našel vhodný investor a začal minerální vodu stáčet do lahví, slušně by na tom vydělal. Lidé jsou poměrně přívětiví a klidně se s vámi rozdělí i o to málo co mají. Tady se živí pastevectvím ovcí, krav a koz. Ochotně vám dají čerstvě nadojené mléko, pozvou vás na jejich chutné koláčky apod.

Města žijí dlouho do noci

Lidé ve městě žijí jinak všude na světě. V hlavním městě Tbilisi narazíte na každém rohu na prodavače s melouny nebo s kvasem, což je místní oblíbený nápoj. Na pohled vypadá jako pivo, ale chutná po zkvašeném moštu. Ulice jsou plné lidí do pozdních nočních hodin. Dokonce kostely mají otevřeno déle. I tady se potkáte s milými lidmi. Zvláště, když zjistí, že jste Češi. Gruzínci mluví rusky sice neradi, ale u cizinců jim tento jazyk nevadí. V místním bazaru, což je kruhová obchodní budova, je k dostání snad všechno možné. Naleznete mořské ryby, živá selátka, ovoce, zeleninu, oděvy, nářadí, suvenýry apod.

Autobusy se stopují

Stejný obrázek vám nabízí i přímořské město Suchumi, nacházející se v separatistické, gruzínské Abcházii. Tady se konečně můžete vykoupat v moři. O pláže, kde není ani človíčka není nouze. Zajímavou zkušenost uděláte s městskou hromadnou dopravou. Jezdí zde autobusy, které je možné si i stopnout. Nejlépe před křižovatkou, kde řidič musí stejně přibrzdit. Platí se až při vystupování a když něco přidáte, je řidič ochoten vás zavézt i jinam, než je jeho stanovená trasa.

Země se rychle rozvíjí

Gruzie je velice hezká země. Hory Kavkazu jsou prakticky nedotčené civilizací, můžete jít i několik dní a nemusíte nikoho potkat. Lidé jsou vesměs přátelští, nejvíce ti, co toho sami moc nemají. Spojuje je určitá nevraživost vůči Rusům, ale i to se mění. Je zde spojnice tří náboženství – katolického, pravoslavného a islámu. Hranice s Tureckem je velmi blízko od Tbilisi. V sousedství je Arménie a Ázerbajdžán.

Když překročíte hlavní kavkazský hřeben, jste už na jiném kontinentě – v Asii. V Gruzii si uvědomíte, že Česká republika je vlastně velmi vyspělou zemí. Tento kavkazský stát na svou příležitost teprve čeká, a i když to tak nemusí vypadat, jde o celkem bezpečnou zemi. Gruzínci v posledních letech značně investují do turistické infrastruktury, a do propagace své země. Zdravotní rizika jsou stejná jako u nás. Žádné zvláštní očkování nepotřebujete. Dostanete se sem jak letecky, tak vlakem nebo osobním automobilem.

 
Vstoupit do diskuze
Další zajímavé články
Reklama