autor vitek@kold
31. března 2022 | 13:30
Balkánský přímořský stát se pyšní vysokými horami, které se zařezávají do hlubokých údolí, čistými plážemi pozvolně vstupujícími do průzračného moře, vřelými obyvateli i tolik vyhledávanou středomořskou kuchyní. A to vše jen dvě hodiny letadlem z Prahy. Let do Tirany, hlavního města Albánie, trvá stejně jako cesta z Prahy na Moravu. Albánie je navíc cenově velice přívětivá destinace.
Hory a jezera kam se podíváš
Albánské území je z více jak 70 % pokryto divokou horskou krajinou, která vás uchvátí svou přírodní krásou a monumentálností. Mezi turisty jsou nejoblíbenější Albánské Alpy v nejsevernější části. Zdejší rozeklané štíty se svojí krásou vyrovnají středoevropským Alpám. Výhodou těch albánských je, že zde najdete živá horská střediska s rozvinutou infrastrukturou i zapadlé kouty, kam turisté zavítají jen vzácně. Nejvyšší hora, Koráb (2 764 m n. m.), pak leží na hranici se severní Makedonií ve stejnojmenném pohoří. V jejím okolí jsou hory méně dramatické a více oblé, za to jsou plné nádherných luk a pastvin.
Jako protipól Albánských Alp stojí pohoří jižní Albánie. Často chybějící turistická infrastruktura vytváří z této strany země zapomenutý kout. Úchvatná pohoří jako Mali a Kanalit navíc dotváří překrásnou přírodní kulisu riviéry. Další příležitosti pro horské trekování ale naleznete i na řadě dalších míst ve střední a východní Albánii. Na jihu navštivte pláže na ostrůvku Ksamil nebo město Saranda, které vám v zimě připomene Monaco a v létě Ibizu.
Návštěvníky z celého světa lákají národní parky, v Albánii jich je hned 15, i horská jezera jako Ohridské a Prespanské, která jsou největšími balkánskými jezery. Pokud se rozhodnete zdolat výšky a rozhlédnout se po tomto opuštěném koutě Balkánu z ptačí perspektivy, využijte služeb místních průvodců. Značené stezky zde totiž nenajdete.
Kde se nekonečné pláže snoubí s historií
Krása albánských pláží si v ničem nezadá se sousedními řeckými. V kombinaci s průzračně modrým Jaderským mořem na severu a tyrkysovým Jónským mořem na jihu země, které i ve skutečnosti vypadají jak z katalogů cestovních kanceláří, by závistí mohl puknout celý Karibik. Albánie se pyšní 290 slunnými dny v roce a více jak 360 km pláží.
Zlatavé pláže, jejichž konce jsou v nedohlednu, najdete také v Drači. Bývalé hlavní město Albánie je od toho současného vzdálené jen půl hodiny jízdy, a tak se právě zde koncentruje pozornost investorů a turistů. Jedno z nejstarších albánských měst vás ihned upoutá svou pohnutou historií a širokými písečnými plážemi. Bohatá historie města se pochopitelně podepsala i na množství dochovaných památek, od archeologických nálezů, přes byzantské městské hradby až k největšímu římskému amfiteátru na Balkáně.
Drač by měl navštívit každý, kdo touží po památkách, moři a bohaté kultuře. Najdete zde řadu hotelů, restaurací a kaváren, kde si můžete vychutnat albánskou kuchyni, které v sobě kombinuje italská a řecká jídla. Středomořskou kuchyni doplňují vína z místní produkce, která jsou pěstována ve čtyřech oblastech rozdělených podle nadmořské výšky. Spousta domácností si ale pěstuje vlastní vinnou révu prostě jen tak, na balkóně nebo zahradě. Gastronomický zážitek završíte ochutnávkou místního oblíbeného koňaku či tradičním alkoholickým nápojem vyráběným z fíků a hroznů zvaný rakije.
Na průzkum Albánie z vlastního
Drač je ideálním výchozím bodem při objevování Albánie. Vydat se můžete do hlavního města Tirany, které ukázkou poklidného soužití různých náboženských kultur. Ani ti, kteří preferují poklidnou krajinu před ruchem velkoměsta nebudou zklamáni. Nedaleko Drače se nachází národní park Divjaka-Karavastaja, laguna mezi pobřežními mokřady a středomořským lesem je rájem ornitologů.
Dalším tipem na výlet z přístavního města je mys Rodon se Skanderbegovou pevností a klášterem sv. Antonína z 15. století. Uvnitř kláštera můžete obdivovat fresku s jezdcem na koni a dvouhlavým orlem, která je pravděpodobně nejstarším zobrazením dnešního albánského státního znaku.
Albánie je země příležitostí. Výrazné zlepšení infrastruktury a nízké ceny přitahují pozornost investorů, která dosud byla soustředěna především do přelidněného Chorvatska. A kdyby žila kněžna Libuše, jistě by Drači předpověděla velkou budoucnost. Díky investorovi z Dubaje se zde začalo pracovat na modernizaci tohoto největšího albánského přístavu, který se během 5 let změní v kotviště soukromých jachet a novou turistickou zónu s moderní promenádou. Je tedy jisté, že pozornosti se Drači bude dostávat dost.
Krása tohoto balkánského státu je prostě omamující, a jakmile ji objevíte, do Chorvatska se už jistě nevrátíte. Pořídit si zde vlastní „druhé“ bydlení navíc není pro běžného smrtelníka nic nemožného. Menší apartmán v novostavbě pořídíte už okolo 1,5 milionu korun a v době, kdy nemůžete dovolenkovat, ho jednoduše pronajmete. „Albánie je malý kompaktní stát a všechno, po čem srdce turisty zatouží, je tu doslova na dosah ruky. Navíc pokud vlastníte nemovitost v Albánii, můžete sem přijet za jakékoli epidemiologické situace a strávit zde home office nebo online výuku vašich dětí. Vloni si koupilo byt v této destinaci 150 Čechů,“ uvedl Daniel Mikulka ze společnosti Myalbania.cz, která zájemce o vlastní bydlení v Albánii provází celým procesem od prohlídky, nákupu nemovitosti a jejího vybavení, až po správu a ubytování hostů. Turistům zajišťuje také výlety a zážitky.
Bezpečnost nade vše
Stále váháte, zda se do Albánie vydat, protože jste někde slyšeli, že tu není bezpečno? Nevěřte tomu. Navzdory své pověsti se není čeho bát. Ačkoliv temné časy této balkánské perly dodnes připomínají bunkry rozeseté ve městech, na plážích i v horách, největší adrenalin zažijete při komunikaci s místními. Plynulou angličtinou zejména na odlehlých místech v horách nikoho neoslníte. V turistických oblastech se anglicky domluvíte bez problémů.
Tak jako betonové bunkry, pyšní se puncem bezpečnosti i Mercedesy. Albánci jsou jimi doslova posedlí, a tak na ně narazíte všude. Albánec, který nemá Mercedes, jako by ani nebyl. Vzhledem ke skutečnosti, že se jedná o chudší zemi, je tato skutečnost poněkud úsměvná. Po pádu režimu neměla země přístup k benzínu a jediným dostupným palivem tak zůstala jen kradená nafta pro traktory. Pro Albánce tak ilegálně dovážené Mercedesy z Itálie a Německa často představovaly jedinou možnost, neboť jako jediné byly schopné na kradenou naftu jezdit.