Styl & Kultura

Darkovičky: Zažijte válečné pevnosti na vlastní kůži a výlet zakončete u dobrého piva

V areálu, který vypadá, jakoby v něm právě skončily boje, můžete obdivovat i dobové zbraně / Topí Pigula
Otázka, zdali jsme se měli či neměli v roce 1938 bránit, zůstane nevyřešena. Ale spekulovat nad ní můžete u pevností a tanků nedaleko Opavy. Zatímco českoslovenští vojáci bunkry po Mnichovském diktátu opustili, Němci pevnosti u Darkoviček ve válečné vřavě využili při bojích o osvobození Ostravy a Opavy. Celý pevnostní areál je dnes ojedinělou ukázkou opevnění, lemujícího před 2. světovou válkou naše hranice.
Reklama
Reklama

autor  Topí Pigula

17. února 2019   |   13:48

Dnes je areál součástí Slezského zemského muzea. Už od 80. let procházel rozsáhlou rekonstrukcí a dnes je atraktivním cílem návštěvníků, kteří se chtějí seznámit s prvorepublikovým systémem opevnění a zájemců o vojenskou historii Československa.

Těžké i lehké bunkry

Fanda do fortifikací, pocházejících z předvečera válečných událostí, zkratky MO-S 18, MO-S 19, MO-S 20 a LO vz. 37A snadno rozklíčuje. Zatímco ty první dvě patří velkým „těžkým“ bunkrům, poslední označuje lehký objekt. Jen pro představu, co znamená „těžký“. Na výstavbu objektu MO-S 18 bylo použito 1 193 metrů krychlových betonu a historickou zajímavostí, kterou se můžete pochlubit známým během výletu je, že „na osmnáctce“, tedy pevnosti s krycím názvem Obora, sloužil v roce 1938 četař Jaroslav Švarc.

Sloužil zde i jeden z atentátníků na Heydricha

Ten byl členem výsadku, který provedl atentát na Reinharda Heydricha a padl v boji s přesilou v kryptě pražského pravoslavného kostela Cyrila a Metoděje. Ve světle těchto událostí vypadá bizarně, že jako dítě se měl stát tesařem, ale pro slabou tělesnou stavbu ho rodiče poslali do učení na cukráře.

Uvidíte i dobové zbraně

Leč zpět k bunkrům. V jejich okolí uvidíte i tanky a pověstné ruské raketové zbraně, katuše. Pevnost Obora je rekonstruována, její zdi tvoří dva metry betonu. A nenechte se nachytat, instalované zbraně nejsou původní. V pěchotním srubu pro původní 4 cm pevnostní kanón vz. 36 ráže 47 mm, je nyní nainstalována část sovětského protitankového kanónu DOT 4, který byl původní čs. zbraní inspirován a v Sovětském svazu byl používán v bunkrech na Stalinově – Molotovově linii. Ale to je jiný kus dějin

Projděte si srub Alej

„MO-S 19 Alej je samostatný pěchotní srub, vybudovaný v III. stupni odolnosti. Tloušťka stropu je 2,5 m. Objekt má dva pozorovací zvony s osazenými lehkými kulomety vz. 26 a kopuli s dvojčetem těžkých kulometů vzor 37. rekonstrukční práce probíhají na objektu od r. 1984 a dne 28. 9. 1988 byl objekt zpřístupněn veřejnosti.

V levé střelecké místnosti je zachycena rekonstrukce a vývoj lafetace, zbývající část objektu je zrekonstruována do původní podoby z r. 1938. v pravé střelecké místnosti se nachází unikátní pevnostní protitankový kanón vz. 36 ráže 47 mm i další původní zbraně včetně lafet a optiky. „Pěchotní srub patří k nejlepším pevnostním muzeím v ČR i Evropě," píše Slezské zemské muzeum, které má areál pevnostního opevnění ve správě. Kolem pevností prochází 6,5 km dlouhá naučná stezka, kterou se vyplatí neminout.

Na závěr navštivte pivovar Avar

Nejen historií živ je člověk. O té válečné můžete rozjímat dál, ale v klídku, u piva, které se jmenuje po jiných válečnících. Pivovar Avar točí „Avara“ v Hlučíně, což je od Darkoviček pouhých 6 km a právě odtud se k pevnostem dá dostat autobusem. Samozřejmě se můžete vydat dál i pěšky po modré turistické značce, ale cesta je docela nudná. Pivovar, který dnes nese jméno dávných kočovníků, byl původně založen roku 1526. V roce 1904 se po téměř čtyřech stech letech přestalo pivo v Hlučíně vařit.

Pivovar vstal z popela

S oblibou se destrukce českého malopodnikání dává za vinu komunistům, kteří se po roce 1948 snažili vše centralizovat a dostat pod svou kontrolu. Byť v naprosté většině případů je to pravda, hlučínský pivovar vyhořel a zkrachoval dříve, než se o to stihli zasloužit. Jeho obnova přišla až s uvolněním podmínek související s revolucí v roce 1989 a možností znova rozjet soukromé podnikání.

První pivo tak z hlučínské pípy vyteklo v roce 1993 a místní černý Avar (vyrábí a točí se samozřejmě i světlé pivo, to by se tu jinak štamgasti, které si podnik už stihl vychovat, nezabydleli) fakt stojí za ochutnání. Zpráva pro pivaře: desítku si tu nedáte, Avar ve všech jeho varietách, je dvanáctka. A zpráva pro znalce piva zvyklé na ceny pražských malopivovarů: v Hlučíně stojí místní dvanáctka na začátku roku 2019 pouhých 24 korun.

 
Vstoupit do diskuze  (1)
Další zajímavé články
Reklama