autor Pavel Přeučil
31. ledna 2019 | 16:15
Vilemína Pruská (1709 – 1758), která se později stala bayreuthskou markraběnkou, byla umělecky založená, milovala hudbu, zpěv a obdivovala své současníky, literáty, přátelila se i s Voltairem. Sama byla spisovatelkou, a dokonce si i zahrála v divadle. Zapsala se do historie vybudováním řady architektonických klenotů v Bayreuthu, které dodnes obdivují celé generace.
Patří mezi ně romantické Markraběcí parky, úžasná operní budova, zapsaná dnes na seznamu UNESCO, bayreuthská Ermitáž či nový zámek, svérázná miniatura Versailles, jehož stavbou zahájila v Bayreuthu epochu rokoka. Skutečnou pohádkou jsou však romantické, kamenné zahrady Sanspareil, nedaleko města.
Zobrazují příběh Odysseova syna
Tyto zahrady z 18. století vyprávějí příběh o synovi krále Odyssea a jeho manželky Penelopy, Télemachovi. Vilemínu inspiroval příběh francouzského autora Françoise Fénelona Télemachova dobrodružství a pokusila se jej zasadit do skalnatého prostředí u Bayreuthu. Celá scenérie má připomínat ostrov Ogigia, domov nymfy Calypso. Markraběnkou pověření architekti využili přírodní lesní útvary, skály, obří balvany, aby vytvořili divoký svět zřícenin, jeskyní, a dokonce i řeckého amfiteátru. Vybudován byl i centrální chrám, nazývaný Morgenländischer Bau neboli Dům z ranních zemí.
Park zničila bouře
Uskutečnění svého snu věnovala Vilemína obrovské úsilí a také nesmírné částky peněz. Spousta plánovaných staveb a terénních úprav se nikdy nerealizovala, včetně rozsáhlých vodních prvků, které se v krajině dochovaly. Chybí také jeden z pavilonů, věž Aeolus, pojmenovaná po mytologickém vládci větrů, která byla zničena při bouřce v roce 1830.
Brzy po bouři byly zahrady uzavřeny a Vilemínin fantastický svět se ocitl v havarijním stavu. Stavby chátraly a spousta jich skončila jako stavební materiál v okolních domech. Teprve po více než 100 letech se začalo v parku s restaurátorskými pracemi a do zahrad se vrátil život. Městu byly oficiálně předány v roce 1956 a od té doby slouží veřejnosti.
Nejkrásnější jsou zahrady na jaře
O původu názvu parku, Sanspareil se říká, že vznikl ve chvíli, kdy jeden z francouzských hostů Vilemíny vykřikl při spatření zahrad " C'est sans pareil!" což zhruba znamená, Toto místo je jako žádné jiné! Markraběnka Vilemína vždy tvrdila, že zde byla architektem sama příroda, kterou pouze poupravila tak, aby odpovídala jejím záměrům, ztvárnit odysseovskou legendu.
V zahradách nechala vybudovat i řadu dřevěných staveb, altánů, letohrádků a dalších, nicméně žádná z nich se nedochovala. Restaurátoři zahrad měli v 50. letech štěstí, že se dochovaly jejich věrné rytiny z roku 1748, podle kterých práce probíhaly. Nejlepší dobou k jejich návštěvě jsou jarní měsíce, kdy se kamenné pilíře, stavby a celá zahrada zahalí do závojů květin. Přímo nad zahradami se vypíná středověký hrad Zwernitz, jehož návštěvu můžete spojit s prohlídkou zahrad.
Jak se tam dostanete
Bayreuth je od našich hranic vzdálen necelých 100 kilometrů a téměř celou cestu můžete absolvovat po dálnici přes Plzeň, Rozvadov a Neustadt. Z Bayreuthu jsou zahrady vzdáleny 25 km po silnici B85 směrem na Bamberg. Zahrady jsou otevřeny celoročně a vstup je zdarma. V letních měsících můžete navštívit i některé představení v zahradním amfiteátru.
Pro zahrady jsou typické zejména řady kamenných oblouků
Při budování zahrad využívali architekti co nejvíce přírodních prvků
